Agility s Boney Honey...

Přivezli jsme si domů nejroztomilejší čtyřnohé štěně. To, že se z něj nakonec stane "agiliťák" a ještě k tomu bude vedený páníčkem chlapem, a ne ženskou, to nebylo vůbec v plánu. Ale nikdy bychom neměli zahazovat příležitosti, které se nám v životě otevírají, pak bychom toho mohli litovat. Čili když jsme šli nakoupit všechnu výbavu pro našeho psího prcka do jednoho rožnovského zverimexu a potkali tam v dobrém slova smyslu ulítlou paní, co nám se vším poradila a navíc nás namotivovala pro agility, netušili jsme, že nás tato aktivita natolik nadchne a vyplní náš volný čas".

Jak to všechno s naším agility začalo...

Pořídíme si psa... - Cože? Vy? A jakého? - Kooikerhondje... - Kooi, co? Vy jste se zbláznili, co jako budete v bytě se psem dělat? - No budeme mít parťáka. -
Tak takhle začala asi před dvěma lety naše cesta za psím miláčkem. Vybrali jsme si opravdu perfektní rasu, která splňovala všechny naše požadavky. Ani malý ani velký, chytrý, ale ne vychytralý, kamarádský, ale přitom opatrný na cizí lidi, milovník rodiny a všech jejich členů, obrovský kamarád s dětmi. Jen jsme jaksi nedomysleli to, že je v naší republice skoro nesehnatelný. Po dlouhém čekání jsme se na konci října 2014 dočkali a narodila se pro nás Honey.

S agility jsme začali poměrně nedávno, na konci léta 2015. Nejprve jsme doma Honey naučili spoustu nepotřebných, ale vtipných povelů, a pak jsme pochopili, že je sice hezké, když umí tancovat, klanět se atakdále, ale že nejdůležitější je, aby uměla povel ke mně. S tím teda bojujeme doteď, ale to jen tak na okraj... Začali jsme tedy chodit na cvičák, a tak se dostali k tunýlkům, skočkám atd. S velkou radostí jsme sledovali, jak jí to baví, jak je soustředěná, rychlá a přesná, jak se snaží. Nebyla tedy jiná cesta, než se o agility začít zajímat více a více. Ale jak to udělat, když panička čeká miminko? No přeci páníček, to je správná volba.